V Blbým Věku

Ujel Cmi vlak i poslednGí metro,
ještě jsemAm nebyl in a už jsemD retro.
Než jsem se zF pulce vyloup Gv samce,co máC všechno pod paAmlcem,
Fv den svý šance na poslední jamce zaspal Gjsem.

Ujel miC vlak, tak už toG chodí,
hlavuAm nevěším, pojeduD lodí.
Než si toF hodit, spíš seG hodím do poChody u vAmody
aF počkám si až retro zase přijde do Gmódy.

Jó,F stálGe mě to bavíAm, sázet se s osudem, byťF čas utíká víc, než jeG milo.
FStáleG věřím, že zeAm mě ještě něco budeF, no jo, ale co když užE bylo?
Včera miAm bylo máloF, dneska je miC moc, jak se toG stalo, nevím,
AmkaždopádněF jsem zas v blbýmG věku
a jedu Ammimo trať a Fříkám si tak Cať,
vždyť všechny Gmosty vedou Fbeztak po stý Gpřes tu stejnoAmu řeku.
Včera miAm bylo málo,F dneska je miC moc,jak se toG stalo, nevím.
AmKaždopádněF jsem zas v blbýmG věku
a pluju Amproti proudu Fvstříc poslednímu Csoudu

{a jsem radšiG vám všemF pro smích než aGbych byl soběAm k breku.
\lrep FNaG nAma \rrep \rep{2};
Včera miF bylo málo,G dneska je miAm moc. |
}

UjelC mi vlak před rokemG v dubnu, ještě jsemAm nezmoudřel a už zas Dblbnu.
JakF dopustil jsem Gto, že život protekC mi mezi prAmsty?
FNevím, věřím, že až se prospím, pochopím, co Gs tím.