Cizinec

DZa vesnici Hmstával,tam kde Gdobytek Ase pas nikdy s nikým F#mnemluvil, nikdo Hmneznal jeho hlas vždy Gzůstal jenom A7na chvíli a Ddůstojnou měl Hmtvář často Gjen tak prošel Apolem, F#m7jako dobrý hospodářHm a Gnikdo neví, Aodkud se tu Dvzal.

AByla vám to záhadná Dvěcže Gkdykoliv se Aobjevil ten Ddivný Hmcizinec A7jako by nám Atím chtěl něco Dříct

Když viděli ho poprvé, držel v rukou meč a štít prý za blázna ho měli, ale nechali ho být a do týdne se vojna zvedla bůhví proč a zač jen rýchlo prošla krajem, v patách za ní křik a pláč a nikdo neví, kde se ten muž vzal.

Když jednou přišlo sucho nejhorší za sto let on objevil se znova, prošel ke studni a spět pak se v noci spustil liják, blesky bily tam a sem a přitom hvězdy zářily na nebi bezmračném a nikdo neví kde se ten déšť vzal.

Už dávno se tu neválčí a úrody je dost čas na práci i na lásku a důvod pro vděčnost to cizinec když před léty se zjevil naposled prý na tváři měl úsměv a v ruce bílý květ A pak už víckrát nevrátil se zpět.

Když mně to děda vyprávěl, tak zrovna kvetl věs a já si vzpomněl na dětství, vidím to jako dnes Jako kluk sem potkal lovce, nesl přes rameno síť pak i já svou první rybu chyt´.

A pak jsem jednou za bratrem až do Dublinu jel já na nedělní mši s ním tehdy do kostela šel Tam na zdi visel obraz, měl už oprýskaný rám ten muž co se z něj díval, to byl svatý Patrik sám a já najednou věděl, že ho znám. A já najednou věděl, že ho znám.